Budování a opravy kostela
Obec Dobromilice je písemně zaznamenána již roku 1280, kdy zde byl statek pana Adama z Dobromilic. Samotný kostel je zmíněn v zemských deskách v Brně roku 1353 a 1368, kde se praví, že „položen byl vedle dvora řečeného ,Kamenný dvůr‘“. Není však známo, zda dnešní místo kostela je totožné. Pravděpodobně tomu nebylo, neboť se po léta traduje, že Kamenný dvůr ležel u cesty z Dobromilic na Prostějov u háječku. Lze tedy předpokládat, že původní chrám nestál na dnešním místě.
Roku 1592 byl kostel na nařízení Jana Žalkovského, pána z Dobromilic, obnoven a dostavěn na nynějším místě, vyjma věže. Zápis o opravě si můžeme přečíst vytesaný do kamene ve zdi sakristie kostela: „Léta Páně 1592 v pondělí dne svatého Václava ke cti a chvále Pána Boha všemohoucího dokonán a obnoven jest tento chrám Páně nákladem urozeného pána Jana Žalkovského ze Žalkovic na Dobromilicích, Otaslavicích a Brodku“ (originální zápis je ve staročeštině).
V průběhu třicetileté války kostel roku 1622 vyhořel, přešel pod správu Otaslavic a nebyly v něm konány žádné bohoslužebné obřady. Správa byla obnovena roku 1669. Tehdy měl kostel jeden oltář a dva zvony. Při této obnově přináležely k farnosti i obce Doloplazy, Poličky, Hradčany a Kobeřice. Zdali tomu tak bylo i předtím nelze říci. O Hradčanech se navíc udává, že byly pravděpodobně přifařeny k Vřesovicím, neboť v 15. století patřila osada k vřesovickému panství.
V roce 1767 byl kostel značně opraven hrabětem Kořenským, který nechal přistavět dva boční oltáře. Slova o opravě jsou poznačena na obraze sv. Máří Magdaleny nad žebračkou: „Tento chrám pro čest Boha dostavil pan hrabě František Kořenský z Terešova“. Kostel tedy měl dva boční oltáře a to ke cti ukřižovaného Spasitele a blahoslavené Panny Marie. Z této doby též pravděpodobně pochází dnešní zasvěcení kostela Všem svatým, neboť jistý malíř Adam Sebastini z Prostějova namaloval r. 1758 obraz Všech svatých, který je umístěn nad hlavním oltářem. Dříve byl asi kostel zasvěcen Nejsvětější Trojici, která je vyobrazena na hlavním oltáři. Také hody jsou slaveny na Nejsvětější Trojici. Zdali však tento starý obyčej přetrval nebo byl později obnoven, není známo. Oprava od hraběte Kořenského však nebyla úplná, jelikož ještě roku 1804 nebyl zvenku omítnut, zůstal bez věže a zvony byly stále umístěny na dřevěné zvonici u kostela. Z toho důvodu nebyl kostel konsekrován, ale pouze benedikován.
Chrámovou věž nechala vystavět až roku 1810 hraběnka Marie Anna Klammová. Dokončena byla r. 1817. Další opravou prošel kostel v roce 1886, při tisícím výročí úmrtí svatého Metoděje. Kostel byl upraven zvenku i zevnitř a byly pořízeny nové varhany. Navíc byly přejmenovány boční oltáře. Na straně od ambonu je dnes oltář sv. Josefa, na straně od sedes oltář sv. Cyrila a Metoděje.
Další oprava se uskutečnila v roce 1927. Rozpočet byl ustanoven na důkladnou opravu nejen vnitřku kostela, ale hlavně již samotné věže, u které se musela strhnout celá shnilá střecha, na ni přišla nová měděná krytina. Při této příležitosti se nahlédlo do měděné báně, ve které byla nalezena cínová nádoba. V této nádobě se nacházela listina z roku 1817, kdy byla věž dostavěna, psaná latinsky, a dobové peníze: tři papírové peníze o hodnotě pěti, dvou a jednoho zlatých. Také zde byly měděné peníze o hodnotě 30, 15, 5 a 1 krejcaru vídeňských. K těmto památkám byla přidána již česky psaná listina pro budoucí generace, kde se můžeme mimo jiné dočíst, že toho roku 1927 byly Dobromilice městysem s 262 staveními a 1382 obyvateli. Starostou byl Vilém Vláčilík. Také je zde popsáno, jak se stále projevovaly poválečné nedostatky financí.
Na konci 2. světové války měl kostel velké štěstí. Letecká puma spadla těsně před ním a zničila schody a kamenný kříž před kostelem. Dále byla střelbou poničena střecha kostela a rozbita všechna okna. Opravy byly dokončeny roku 1947. Při těchto opravách byl nalezen velký dřevěný kříž, který byl umístěn na důstojné místo v presbytáři. Dále byl zazděn vchod do podzemní hrobky Žalkovských, která je pod sakristií.
Po pádu komunismu proběhla roku 1992 rozsáhlá oprava kostela. Byla opravena střecha, hromosvody, okapové roury, elektrického vedení v kostele (po něm zednické práce), varhany, umělecká brána v kostele, obětní stůl, schody na věž, klenba pod střechou. Také byly provedeny zednické a malířské práce zvenčí kostela, zabudována rezervní dvojitá okna, byla pořízena nová elektrická kamna do sakristie a vyčištěno prostranství za kostelem.
Menší oprava následovala v roce 1996, kdy bylo restaurováno Boží oko v průčelí a pískovcová římsa nad hlavním vchodem. V následujících letech byl postupně opravován krov střechy.
Asi v letech 2006 – 2008 proběhly nejnovější opravy kostela. Byla kompletně vyměněna střecha, dále zvenčí opraveny boční strany kostela, včetně sakristie, vyměněny okapy a restaurovány vchodové dveře chrámu.
Věž kostela
Původní zvonice byla dřevěná a stála u kostela. V roce 1810 nechala hraběnka Marie Anna Klammová vystavět chrámovou věž. Při dokončení v roce 1817 byla do měděné báně umístěna latinsky psaná listina a dobové peníze. Poprvé byla věž opravena v roce 1927, kdy byla vyměněna měděná střecha. Do kopule se umístily opět dobové peníze s česky psanou listinou. Poslední opravy se věž dočkala roku 1992, kdy byly vyměněny schody.
Na věži jsou věžní hodiny z roku 1900 od firmy Františka Moravuse z Brna. Dne 29. listopadu byly vysvěceny. V kronice je uvedeno: „ Obsluhu reversem převzala obec Dobromělická; na budoucí opravy se utvořuje hodinový fond.“ Dnes tento fond neexistuje a kdy skončil, není známo. Doložené opravy hodinového stroje byly v letech 1929, 1959 a 2007. Poslední opravu stroje provedl v roce 2020 mistr hodinář Jan Kopřiva z Ivanovic na Hané.
Naše farnost pamatuje historii již 9 zvonů. Prvním zvonem byl zvon sv. Mikuláš, váha 50 kg, pravděpodobně ze 14. – 15. století. Když ještě byla dřevěná zvonice u kostela, byl umístěn na malé vížce na kostele.
Dalším zvonem zvon Ježíš o váze 120 kg z roku 1623, roku 1855 byl přelit v Olomouci, do dostavění věže zvonil na dřevěné zvonici u kostela, přežil obě války a již skoro 400 let zvoní dodnes (je znám jako umíráček).
Třetím zvonem v naší farní historii byl zvon Panny Marie a Všech svatých, pravděpodobně o váze 276 kg a ulit v Brně, do dostavění věže zvonil na dřevěné zvonici u kostela. V roce 1900 puknul při zvonění pondělního klekání a byl přelit. Podle tehdejších posluchačů již prý ale neměl tak klidný hlas.
Dne 8.12.1911 byl posvěcen zvon Panny Marie Neposkvrněného početí, váha není známa. Na věži byl také zvon sv. Jan, u kterého není známa datace ani váha.
V rozmezí let 1911 – 1916 bylo na věži 5 zvonů. V roce 1916 zrekvírovány pro válečné účely zvony sv. Jan (tehdejší umíráček), nový zvon Panny Marie Neposkvrněného početí z roku 1911 a zvon z kapličky (hrobka Bukúwků z Bukúwky). V následujícím roce zrekvírovány též zvony Mikuláš a Panny Marie a Všech svatých. Na věži zůstal pouze zvon Ježíš.
Dne 1.6.1925 vysvěceny dva zvony z dílny Manoušků v Brně. Větší sv. Cyril a Metoděj, váha komplet 660 kg (zvonovina 440 kg) a menší blahoslavená Panna Marie ustavičné pomoci, váha komplet 330 kg (zvonovina 230 kg). Během druhé světové války byly tyto dva zvony v roce 1942 zrekvírovány Němci. Zvon Ježíš opět přežil válku.
Dne 28.10.1967 byly svěceny naše nejnovější dva zvony: Antonín Cyril Stojan, váha 242 kg, s nápisem: „Všichni rodiče i děti, pojďte ke stolu svého Otce!“ a blahoslavený Jan XXIII. o váze 500 kg, s nápisem: „Volám k duchovní obnově všechny lidi dobré vůle!“. Oba byly ulity firmou Leticie Ditrichové z Brodku u Přerova. Se zvonem Ježíš o váze 120 kg tvoří dnešní zvonové trio na naší věži.
Zvony jsou poháněny elektromotory. V roce 2019 došlo k důležité modernizaci těchto pohonů. Více o věži kostela naleznete v sekci „Kostel“, podsekci „Věž kostela“.
Budova fary
Budova dnešní fary, až na malé změny, pochází z roku 1789. Od té doby se konaly malé přestavby. Před rokem 1789 stála stará fara na stejném místě. Velká přestavba proběhla za působení P. Theodora Kvapila, který zde působil v letech 1859 – 1890.
Za války byla i budova fary silně poničena leteckou pumou, svrženou na schodiště před kostelem. Nejvíce utrpěla strana ke kostelu. Byla zničena střecha, větší střepinou pak poškozeny jeden horní a jeden dolní pokoj. Značné škody utrpěla i farní zahrada. Opravy byly dokončeny i s kostelem roku 1947.
Další velké úpravy se uskutečnily již po roce 2000, poprvé v roce 2010, kdy čtyři roky po smrti paní Kabilkové, která faru obývala, fara pustla. Byla upravena speciální místnost pro výuku náboženství, úřední jednání a zasedání farní rady. Místnost byla zbavena starého nábytku a knihy byly vyneseny do 1. patra. O rok později proběhla brigáda na zahradě fary. Nedlouho po ní přišel rozsáhlý úklid fary, kdy se farníci zbavili starých a zaprášených zbytečností, nábytku a také tiskovin. Poté, v roce 2012, zasáhly budovu fary přípravy na historicky první Noc kostelů. Ve všechny květnové soboty byla fara upravována. Vyčistila se a vymalovala chodba a kancelář, dále se vyčistil nábytek a koberce v prvním patře a zrenovovalo se vybavení.
V roce 2013 začal velký proces celkové opravy fary. Nejdříve byla opravena střecha a upravena místnost naproti kanceláře, kde jsou dnes v zimních měsících (mimo neděle) konány mše svaté. Příští rok následovala velká proměna kuchyně, byl vymalováno celé horní patro, zakytována a natřena všechna okna, vznikla „reprezentační místnost“ a také farní knihovna. Schole byla upravena též místnost pro její nácviky. Proběhlo též mnoho brigád. Od té doby se již provádí menší úpravy.
O velkých opravách fary z let 2012 až 2017 se dočtete v sekci „Kostel“, podsekci „Farní centrum“.
Hřbitov
Zda byl na místě kostela dříve hřbitov, není jasné. Mohlo by to však souviset s tím, že není jasné, zda byl i původní kostel na dnešním místě. Jisté je však, že do roku 1832 byl hřbitov na prostranství za dnešním kostelem. Poté byl pro nedostačující kapacitu přesunut na dnešní trvalé místo, prochází kolem něj polní cesta do Hradčan-Kobeřic.
Památky uvnitř kostela
Kamenná kazatelna a křtitelnice – pochází z 16. století, možná přímo doby okolo roku 1592, kdy nechal pan hrabě Jan Žalkovský obnovit chrám. Jsou ručně tesány, kazatelna má na sobě vytesány také erb Žalkovských a Bítowských, neboť Anežka Bítowská byla chotí Jana Žalkovského. Dále jsou zde vytesány výroky z Písma a výčet obcí, které pod jejich panství patřily. Křtitelnice na sobě nese nápis: „Kristian Kavka Pavel Vysipal H.V.35“.
Reliéfy Matyáše Žalkovského, Jana Žalkovského a Anežky Bítowské – pocházejí též z 16. století, pravděpodobně z roku 1592, kdy Jan Žalkovský nechal obnovit chrám. Jsou vytesány do zdi sakristie, která je zbytkem asi původního gotického chrámu. Mezi nimi je zde vytesán i zápis o opravě kostela. K reliéfu Matyáše Žalkovského se též váže pověst o jeho krutém zacházení se svými dvěma manželkami a o zkamenění během třetí svatby.
Obraz Všech svatých – pochází z roku 1758, namaloval jej prostějovský malíř Adam Sebastiani a zřejmě od té doby je kostel zasvěcen „Všem svatým“.
Oltář Nejsvětější Trojice – hlavní oltář chrámu, datace není známa, je však možné, že byl dříve kostel zasvěcen Nejsvětější Trojici, díky vyobrazení na hlavním oltáři a také na staré monstranci, a až po namalování obrazu Všech svatých byl přejmenován. Zdali zvyk slavit hody na Nejsvětější Trojici přetrval nebo byl obnoven není známo. Lze však s jistotou říci, že se v naší obci slaví hody na tento svátek minimálně od roku 1898, neboť se tehdy začala psát farní kronika a tento zvyk je zde zaznamenán jako dlouhá tradice.
Oltář sv. Josefa – pravý boční oltář, na straně od křtitelnice. Nechal jej postavit hrabě František Kořenský z Terešova, když se roku 1767 za jeho přispění kostel opravoval. Dříve byl však oltář zasvěcen ukřižovanému Spasiteli, až v roce 1866 byl při příležitostí tisíciletého výročí úmrtí svatého Metoděje byl přejmenován.
Oltář sv. Cyrila a Metoděje – levý boční oltář, na straně od kazatelny. Byl též vystavěn díky hraběti Františku Kořenskému z Terešova při opravách kostela roku 1767. Dříve byl zasvěcen blahoslavené Panně Marii a až roku 1866 byl při opravách a tisícím výročí úmrtí sv. Metoděje přejmenován a vysvěcen na počest moravských věrozvěstů.
Krypty – v chrámu jsou čtyři krypty, různě staré a patřící různým rodům:
- Krypta před hlavním oltářem je bez nápisu
- Krypta na straně evangelní (pokud se díváme od vchodu kostela na levou část lodi) patří hrabatům Žalkovským
- Krypta na straně epištolní (pravá strana lodi) náleží svobodným pánům ze Stomů, držitelům statku v Doloplazech
- Poslední krypta pod sakristií, ke které je vchod zezadu ze starého hřbitova (po opravách byl roku 1947 zazděn), náleží Bukúwkům, poslednímu rodu, který v Dobromilicích pobýval
Monstrance – naše farnost vlastní dvě monstrance:
Starší monstrance je stříbrná a pochází z roku 1701, kdy byla sjednána obcí Kobeřice. Nápis na monstranci zní: „Tuto monstranci věnovali osadníci kobeřičtí farnímu kostelu r. 1701.“ Později, roku 1900 byla restaurována a nově pozlacena. Dnes leží zapůjčena v Arcibiskupském muzeu v Olomouci. Mladší monstrance je stříbrná a pozlacená, byla zakoupena roku 1898 v Praze v Akademii křesťanské. Je zdobená v byzantském slohu a slouží v kostele dodnes.
Informace čerpány z kroniky farnosti Dobromilice.
Zpracoval Václav Drnovský.
